Bolest
Bolest v sobě ukrývá 2 složky a to smyslovou a emocionální.
Smyslová složka podává informaci o intenzitě (síle), kvalitě (bodavá, pálivá, tupá) a lokalizaci (umístění) bolesti.
Emocionální složka určuje dopady bolesti na psychiku člověka.
Tyto dvě složky jsou u různých typů bolesti a osob zastoupeny různě.
Mezinárodní asociace pro studium bolesti definuje bolest jako nepříjemný smyslový a emocionální prožitek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně, který je popisovaný v souvislosti s tímto poškozením.
Bolest nás upozorňuje na skutečné poškození (když se řízneme do prstu – k poškození tkáně došlo), nebo hrozící (dotkneme-li se horkého předmětu jen na velmi krátkou dobu a včas ucukneme – k poškození tkáně ještě nedošlo).
Rozdělení bolesti
Bolest lze rozdělit do tří podskupin na nociceptivní, zánětlivou a patologickou.
Nociceptivní bolest
Ochranný systém včasného varování nezbytný pro detekci a minimalizaci kontaktu s poškozujícími podněty.
Bolest, kterou cítíme, když se dotkneme něčeho příliš horkého, studeného nebo ostrého.
Zánětlivá bolest
Zvyšuje smyslovou citlivost po nevyhnutelném poškození tkáně, proto pomáhá v hojení poraněné části těla tím, že vytváří situaci, která odrazuje od fyzického kontaktu a pohybu.
Přecitlivělost na bolest neboli citlivost snižuje další riziko poškození a podporuje zotavení.
Aktivace imunitního systému v důsledku poškození tkáně nebo infekce.
Bolest je jedním z hlavních znaků zánětu.
Patologická bolest
Bolest je přítomná, ale bez jakéhokoli škodlivého podnětu.
Do značné míry důsledek zesílených senzorických signálů v centrálním nervovém systému.
Pokud by bolest byla požárním alarmem, nociceptivní typ by se vhodně aktivoval pouze přítomností intenzivního tepla, zánětlivá bolest by se aktivovala teplými teplotami a patologická bolest by byla falešným poplachem způsobeným špatnou funkcí samotného systému.
Léčba bolesti
Ochlazením poškozeného místa
Blokace syntézy prostaglandinů – analgetika
Blokáda Na iontů – lokální anestetika
Chirurgické přerušení drah
Bolest a pohyb
Klinicky pozorujeme, že bolest vyvolává širokou škálu motorických adaptací od jemných motorických kompenzací při plnění úkolů až po úplné vyhýbání se bolestivým pohybům nebo činnostem.
Ačkoli je bolest normální ochrannou reakcí na zranění a potenciálně škodlivé podněty, dlouhodobé nebo dysfunkční neuromuskulární adaptace v reakci na bolest mohou přispívat k postižení a chronicitě u různých typů onemocnění a bolestivých stavů.
Alternativou je pohyb, který pomáhá snížit bolest a obnovit/zlepšit funkci.
Teorie neuromuskulární adaptace související s bolestí
Bolest slouží jako běžná překážka pro dodržování předepsané pohybové aktivity.
Z klinického hlediska je bolest často hlavní důvod, proč lidé vyhledávají lékařskou péči.
V současné době jsou k dispozici 3 základní hypotézy, které se snaží popsat vztahy mezi pohybovou kontrolou a bolestí.
Suboptimální pohybové zatížení může vést k bolesti.
Skutečná pohybová zátěž může vést k bolesti nebo vnímaná hrozba bolesti může zhoršit nebo narušit motorický výkon na různých úrovních nervosvalového systému.
Změna pohybových vzorců v reakci na bolest nebo vnímané hrozbě bolesti slouží k ochraně postižené oblasti těla.
Každá z těchto interakcí mezi bolestí a motorikou má různé důsledky pro klinickou léčbu. Od zranění z přetížení (karpální tunel) až po traumatická zranění (ruptura předního zkříženého vazu při pádu na lyžích).
Základní třídy teorií
Tyto teorie pomáhají vysvětlit vztahy mezi bolestí a běžnými motorickými reakcemi.
Teorie bludného kruhu - Vicious cycle theory
Teorie inhibice síly (SIT) - Strength inhibition theory
Teorie adaptace na bolest - Pain adaptation theory
Teorie ochranné reakce - Protective response theory
Teorie bludného kruhu
Předpokládá, že bolest vede k trvalému zvyšování svalové aktivity (svalové křeče), které vedou k nedokrvení určitého úseku tkáně a hromadění odpadních látek , které cyklicky vyvolávají další bolest a omezují funkci dané tkáně.
Léčba muskuloskeletální bolesti pomocí svalových relaxancií odpovídá tomuto modelu, kdy přerušení cyklu svalového napětí může sloužit k léčbě svalové bolesti.
Teorie inhibice síly (SIT)
Maximální svalová síla je tlumena bolestivým podnětem.
Důkazy podporující tuto teorii byly prokázány u snížení tvorby vrcholného točivého momentu pro flexi (ohnutí) i extenzi (natažení) kolene po vyvolání bolesti.
SIT je v přímém protikladu k teorii bludného kruhu.
Teorie adaptace na bolest
Uplatňuje zesílené i tlumené motorické reakce v závislosti na jejich vztahu k bolestivé oblasti. Tím kombinuje 2 předchozí teorie.
Agonisté (bolestivé svaly a svaly, které vyvolávají bolestivé pohyby) budou mít sníženou aktivitu, zatímco antagonisté (ti, kteří stojí proti bolestivému svalu) budou vykazovat zvýšenou svalovou aktivitu.
Teorie ochranné reakce
Jedním z hlavních předpokladů této teorie je, že krátkodobé neuromuskulární adaptace v reakci na bolest slouží k ochraně bolestivé nebo ohrožené části těla.
Snaží se popsat a vysvětlit pozorovanou variabilitu v reakci nervosvalového systému na bolest, kterou nelze plně vysvětlit jinými teoriemi.
Liší se od předchozích 3 teorií v tom, že se nejedná o přímou teorii motorické reakce na bolest jako takovou, ale spíše naznačuje, že sjednocujícím záměrem jakékoli motorické reakce na bolest je ochrana organismu.
Reflexní nervosvalové adaptace na bolest
Některé reflexy jsou přítomny po celý život a jsou základní součástí dobrovolných pohybů a jsou do nich integrovány.
Reflexy jsou jedním z typů motorických reakcí, které se mohou měnit s přítomností bolesti.
Například nociceptivní abstinenční reflex (NWR) vyvolává účinné koordinované stažení končetiny v reakci na bolestivé podněty, čímž neodmyslitelně spojuje bolest a motorické symptomy.
Bylo prokázáno, že pacienti s osteoartrózou kolena měli snadněji vybavitelný NWR reflex ve srovnání s těmi, kteří osteoartrózou kolena netrpěli.
Specifické pohybové režimy a bolest
Přístup k personalizaci nefarmakologické rehabilitace pro pacienty s bolestí se řídí modelem motorické kontroly.
Tento model integruje 4 teorie kontroly motoriky a reakce na bolest popsané dříve, stejně jako úvahy o ochranné povaze jakýchkoli motorických adaptací.
Na základě individuálního posouzení pacienta může být lékař lépe schopen řešit motorické adaptace, které mohou být nechránící (např. snížení křečí nebo aktivace inhibovaných svalů), volní nebo reflexní a zda z těchto motorických adaptací vyplývá optimální zatížení tkáně.
Účinky fyzické aktivity na bolest
Být rutinně fyzicky aktivní má mnoho zdravotních výhod, včetně sníženého rizika chronických onemocnění a invalidity pro širokou škálu stavů.
Osoby, které se věnují pravidelné fyzické aktivitě, jsou méně náchylné k bolestem zad a je u nich patrný snížený výskyt muskuloskeletálních bolestí, což značí přínos fyzické aktivity pro prevenci bolestivých stavů.
Nicméně i když i jediné akutní cvičení (tj. aerobní, izometrický a dynamický odpor) může systémově snížit experimentální bolest u zdravých dospělých. Pozor u pacientů s chronickou bolestí bývá občas na akutní cvičení smíšená reakce. Avšak rutinní cvičení a fyzická aktivita jsou obecně spojeny se zlepšenou funkcí organismu a snížením bolesti hned u několika chronických bolestivých stavů.
Pokud tedy pociťujete bolest, pohyb by měl být jednou z možností jak ji snížit nebo omezit. Dbejte však na Váš aktuální fyzický stav i momentální psychické rozpoložení a nezapomeňte se vždy o vhodnosti aktivity pro váš zdravotní stav poradit s fyzioterapeutem.
Comments