„Neviditelní viníci bolesti: Co (ne)víme o jizvách“

Jizvy jsou často vnímány jako kosmetická záležitost, kterou si neseme jako připomínku úrazu nebo operace. V praxi fyzioterapie však mohou představovat mnohem závažnější problém, než se na první pohled zdá. Podcenění práce s jizvou může u pacientů zpomalit hojení, udržovat bolest a narušit návrat k plnohodnotnému životu.

Nejde jen o estetiku – jizva je změněná struktura tkáně, která může výrazně ovlivnit pohyb, citlivost i funkci okolních systémů.

Jak jizvy vznikají?

Jizva vzniká jako součást přirozeného hojivého procesu těla, který reaguje na poranění kůže, svalů nebo vnitřních struktur. Poškozená oblast je postupně zaplněna novou tkání – tzv. granulační tkání, která se následně přeměňuje na pevné, ale méně pružné kolagenní vazivo. Tato nově vytvořená jizva nemá stejné vlastnosti jako původní tkáň – chybí jí elasticita, citlivost i schopnost adaptace na pohyb.

Patologické vazivové spojení v oblasti páteřního obratle neboli adheze

Rizika spojená s jizvami

Zejména u hlubších nebo chirurgických ran může jizva prorůstat do více vrstev a stát se tzv. aktivní jizvou – tedy jizvou, která negativně ovlivňuje okolní tkáně a funkce. Taková jizva může způsobovat:

• Chronickou bolest nebo tahy v okolí

• Změny držení těla

• Omezený rozsah pohybu

• Přetížení jiných struktur, které se snaží kompenzovat omezenou oblast

• Blokády lymfatického či krevního oběhu

• Poruchy funkce vnitřních orgánů (např. močová inkontinence)

Příkladem může být pacient po operaci prostaty, který řeší únik moči. I zde může hrát roli hluboká jizva v oblasti pánve, která zhoršuje funkci pánevního dna.

U pacientů po operaci páteře může jizva omezit mobilitu, vyvolat ochranné svalové napětí nebo vést k bolestem jiných segmentů páteře.

Dělení jizev

Jizvy lze rozdělit podle různých hledisek:

• Podle vzhledu:

  • Normotrofická: rovná, přiměřená tkáň

  • Hypertrofická: vystouplá, zčervenalá, zůstává v původních hranicích

  • Keloidní: přerůstá původní ránu, často bolestivá a citlivá

  • Atrofická: propadlá, tenká, jako u akné

• Podle chování:

  • Klidová jizva: neovlivňuje funkci ani nezpůsobuje bolest

  • Aktivní jizva: bolestivá, tahová, dráždící okolní tkáně nebo nervy

Aktivní, keloidní jizva

Léčba a význam fyzioterapie

Práce s jizvou by měla být nedílnou součástí rehabilitačního plánu, zejména u pacientů po chirurgických zákrocích nebo větších úrazech.

Často se zanedbává právě proto, že “na povrchu vypadá jizva dobře”. Ve skutečnosti ale může být uvnitř stále aktivní.

Metody fyzioterapie při léčbě jizev:

Jemná masáž a práce s jizvou

Cílem je uvolnit srůsty, zlepšit prokrvení a elasticitu. Používají se techniky jako:

• Pomalé protažení jizvy do všech směrů

• Krouživé a tlakové pohyby

• Cílená práce s okolní fascií

  
  

Manuální techniky prováděné fyzioterapeutem

Techniky měkkých tkání a fascií

Zaměřují se na hlubší vrstvy jizvy a jejich vztah k ostatním strukturám – např. při omezené hybnosti pánve či bederní páteře.

Zapojení dechu a pánevního dna

U pacientů s jizvami v oblasti trupu či pánve (např. po císařském řezu, operaci prostaty nebo páteře) je vhodné propojit práci s jizvou s aktivací bránice a hlubokého stabilizačního systému.

Laser, ultrazvuk, kinesiotaping

Tyto prvky fyzikální terapie se užívají jako doplněk k manuální terapii pro zlepšení mikrocirkulace a hojení.

Aplikace laseru na jizvu

Závěr: Jizvu nelze podceňovat!

Jizvy nejsou jen pasivní stopy na těle – jsou aktivním hráčem v našem pohybovém a nervovém systému. Jejich včasná a cílená terapie může ulevit od bolestí, zlepšit funkci svalů a orgánů a zkrátit dobu rekonvalescence. Ignorovat je znamená riskovat zbytečné komplikace.

Proto by v péči o pacienta – ať už po operaci páteře, prostaty, císařském řezu nebo úrazu – měla být práce s jizvou samozřejmostí, nikoli výjimkou.